Dohasná

 Poslední akcí před prázdninami byla dohasná, čili klasické zakončení sezóny. Tentokrát jsme ji pojali v duchu soutěže smíšených družstev. Smíšené proto, že každý tým obsahoval jednoho člena ze starších, jednoho člena z přípravky a jednoho dospělého. Zbytek doplnili mladší a šlo se na to. Začali jsme štafetou a sečtené časy ze štafety a útoku vytvořily celkový výsledek.

    Štafetu zahájili Mistři, složení ze zbylých trenérů, kteří ten den neskončili na pohotovosti a několika rodiček. Samozřejmě jsme nasadili laťku vysoko a nejlepší štafetový čas 1:17:19 nám zůstal až do konce.

    Další tým, nazvaný Hasiči také neměl žádný problém a i s nejmladším hasičem v týmu vytvořili krásný čas 1:18:09.

    Následoval tým s názvem Kitler, který vše zvládl v čase 1:20:78.

    Profíci zvládli štafetu jen těsně za Mistry v čase 1:17:81 a zatím brali druhé místo.

    Tým Hasiček měl rozběhnuto krásně, ale projevila se nezkušenost s posledním úsekem, tedy spojováním hadic. Nakonec dokončeno v čase 1:54:05.

    Posledním týmem byli Smelíní a také po drobném zdržení na hadicích, kdy se závodníkovi nepodařilo chytit hadice správně a spojil je ještě před lavičkami brali čas 1:34:12. Skvělý čas s uznáním, že štafety se neúčastnil nikdo z dospělých.

    Karty byly rozdány a šlo se na útoky. Prvním týmem byl opět trenérský tým, tedy Mistři. Už od začátku se nám nemohlo dařit, protože i naše zkušená strojnice a trenérka je zvyklá i na mašině nějakou hadici spojit. Vybrala si tedy béčko na rozdělovači, což Tomáše tak rozhodilo, že u ostatních spojů musel chvíli přemýšlet, čím vůbec začít. Nakonec se rozmyslel a běželo se dopředu. Koš byl v kádi(doslova), ale než se nastříkalo, podařilo se jej vylovit a zapojit. Celkový čas útoku tedy 30:38 a už se řešilo, jestli nedáme druhé pokusy.

    Hasiči dali nejmladšího člena týmu na proud, ale nebylo by to ani znát, kdyby ostatní vydrželi s nervy a nechali ho spojit vše samotného. Nicméně neudělali nic špatně a nakonec brali čas 39:06.

    Kitler, kterým dělala béčka a zároveň mašinu naše oblíbená trenérka si ne úplně dobře zkontroloval přípravu hadic a béčko do mašiny neklaplo na první pokus, vlastně ani na druhý. Nakonec se podařilo spojit zároveň se zadkem, který právě dával koš do kádě. Výsledný čas 37:84.

    Profíci, kteří měli v týmu celkem 4 košaře si sice neuměli poskládat základnu, ale evidentně máme hodně univerzální košaře, kteří nastříkali za 26:75.

    Hasičkám se bohužel rozpojilo béčko a Marťas se musel z rozdělovače vrátit. Toto zdržení stálo tým cenné vteřinky a výsledný čas byl 46:50.

    Smelíní sice vytvořili nejlepší soutěžní čas dne, tedy 25:28, ale v součtu se zdržením na štafetě to na první místo nestačilo. 

    Následovalo vyhlášení a pokud to někdo počítal, tak první místo brali Profíci, druhé Mistři, třetí Hasiči, dále Kitler, Smelíní a Hasičky. Naše trenérské “nevítěztví” přisuzuji hlavně tomu, že nám chyběly dvě trenérky(nebo už jsou ty děti šikovnější než my…).

    Už jsme chtěli sbalit věci a dát si všichni hambáče, ale děti trvaly na dalších útocích. Složil se tedy Dream team, ze starších a mladších dohromady. V tomto složení neměli konkurenci s časem 20:69. Nově příchozí rodiče, kteří předtím neběželi se pokusili konkurenci udělat, ale marně s časem 28:53. Posledním měřitelným pokusem byl Dream tým kombinovaných menších dětí, kterým dělala mašinu Adélka, s časem 28:21 sice starší neporazili, ale rodiče ano. Běhalo se i dále, ale šlo spíš o to, aby si každý vyzkoušel novou pozici. Asi po další hodině nám bylo konečně dovoleno vypustit káď a uklidit mašinu. Kdybychom je nekrotili, možná tam běhají dodnes 😉