Po dlouhé zimní pauze jsme se konečně dočkali a mohli opět předvést, co jsme přes zimu natrénovali. Počasí vyšlo krásně, dráha v Sudoměři připravená jako vždy na jedničku. Klasické rozbalení stanu, lavic a svačin a po krátké poradě se už šlo na nástup. Natěšený Míša si svou první soutěž užil se sádrou jen jako divák, ale letos určitě ještě nějakou stihne. Nafasovali jsme nové teplákovky, dresy se vyměnily za větší(někteří tedy větší velikosti odmítali, protože tyhle kalhoty jsou přece vítězný) a trenérský tým začal dělat parádu v chlapácké růžové barvě.
Nejdříve odběhly přípravky, kde jsme bohužel želízko v ohni tentokrát neměli. Celkově zde byly jen 4 týmy, takže nejmenší odběhali a šlo se na kategorii mladších. Tady jsme měli rovnou 3 zástupce a áčko hned druhé v pořadí.
Základna složená a áčko už čekalo natěšené na startu. Tenhle tým určité má i na medailová umístění, takže jsme měli velká očekávání. Bohužel na rozdělovači trochu pozlobilo béčko, které neklaplo na první pokus a nažhavení proudaři byli rychlejší, Víťa sice zapojit vše stihl, ale pak musel chviličku za rozdělovačem běžet aniž by ho držel. Holky na béčkách zatím měly dost času si se zapojením navzájem pomoci a každé drobné zaváhání stojí cenné vteřinky. Po nastříkání jsme už veděli, že čas 30:09 na medaile dnes stačit nebude.
Dalším z našich týmů na startu bylo připraveno béčko, rozběhnuto bylo krásně a vypadalo to, že i čas bude lepší než u áčka. Jenže u mašiny chyběla pojistka, takže Kačka musela béčkový spoj dotáhnout až do konce, což nás zase stálo pár vteřinek. Nakonec čas srovnatelný s áčkem 31:30.
Posledním týmem v této kategorii bylo tedy céčko, složené z větší části z přípravkových dětí. Tady jsme měli ambice hlavně dokončit. Což se nakonec podařilo v čase 49:15, ale čas tu nebyl úplně důležitý. Pochvalu by zasloužila hlavně Josefínka, která byla na první soutěži a rovnou za dva týmy a vše udělala skvěle. Raději ji ale nebudeme jmenovat 😉
Následovala královská disciplína dětských soutěží, tedy starší. Náš nejzkušenější tým tedy namazal svaly a hadice a postavil se na startovní čáru. Od trenéra měli slíbeno kilo bůčku když vyhrajou, takže motivace byla obrovská. Vše klaplo téměř na výbornou a stanovili jsme nový týmový rekord na 17:96. I přes tento skvělý čas bylo vidět, že máme drobné rezervy a dokážeme to ještě mnohem rychleji. Radost byla obrovská, ale po nás běželo ještě dost konkurenceschopných týmů a nám už nezbývalo, než čekat, jak to vyjde ostatním. Největší rivalové měli odběhnuto a jediný, kdo by mohl naše borce porazit byl náš druhý tým.
Vše poskládáno a béčko už stálo na startu. Ovšem třesoucí se stroj ze sebe shodil košík a tuto ztrátu už se nám i přes obrovskou snahu dohnat nepodařilo. Áčko tak bere první místo s náskokem 3 vteřin na ostatní a konečně ukázali, že je potřeba s námi počítat. Všichni se nacpali párků, takže slíbený bůček bohužel neproběhl, ale na odměnu se určitě nezapomnělo. Když se něco slíbí, je potřeba to dodržet.
Nezbývá než gratulace a poděkování rodičům za catering a pomoc s čímkoliv. Příští týden nás čeká Plamínek, tak už se těšíme, jestli forma vydrží.
0 komentářů