Po několika letech od prvního návrhu jsme konečně dokázali zorganizovat první hasičský tábor. Zatím tedy příměstský, přeci jen je to poprvé. Jediný termín, kdy měli volno všichni trenéři byl hned na začátek prázdnin. Bohužel nový zaměstnavatel Tomášovi naplánoval školení v Praze, s čímž jsme nemohli počítat, ale i tak jsme na to zbyli 4 trenéři. Jídelníček domluvený, akce naplánované, 18 dětí přihlášených, takže začátku nic nebránilo.
První den jsme začali rovnou stylově u profíků ve Strakonicích, kde se naši hasiči seznámili s prací profesionálních hasičů, veškerou technikou. Vyzkoušeli jsme si nejen tréninkové překážky a lezeckou stěnu, pomocí kterých se hasiči udržují v kondici. Ale i třeba několik disciplín ze soutěží TFA, konkrétně tedy přemístění figuranta a bouchání 6kg palicí do gumy. Na 50 soutěžních úderů, se hecnul jen Michal, holky zase společnými silami dotáhly 80kg figuranta až ke dveřím. Nicméně abychom stihli vlak, byl čas poděkovat, hasiče opustit a vyrazit. Vystoupili jsme o jednu stanici dál, v Čejeticích a jelikož jsme základnu měli na fotbalovém hřišti v Cehnicích a koleje k nám nevedou, vyrazili jsme na vycházku. Krásným okolím místních rybníků nám cca 5,5 km trvalo asi hodinku a půl a na hřišti už na nás čekal oběd. Kuřecí polévka a špagety, které mnoho dětí popoháněly kupředu už po cestě. Svačinu, která byla v plánu v Čejeticích už totiž všichni zpracovali asi po půl hodině u hasičů. Po obědě a krátké pauze došlo na rozlosování týmů. První vedoucí Mirka si do svého týmu nalosovala Michala, Martina, Adélku, Sofinku, Vojtu a Emičku Dvořáků. Maruška vylosovala, Káju, Terezku, Madlenku, Elišku, Víťu a Markétku. Gen si nalosoval Kubu, Aničku, Vaška, Emičku Michalců a oba Štěpány. První týmovým úkolem bylo tedy vymyslet si název. Mirky tým se tedy pojmenoval Ohniváčci, Marušky tým Zdravotníci a Genovo tým příhodně Čuníci. Rozdali jsme trička, šablony, a fixy a zbytek dne už se jen zdobilo a malovalo. Musím uznat, že se trika opravdu povedla a než jsme vše stihli dodělat, už tu byli rodiče a konec prvního dne.
Další den jsme tedy začali dokončováním triček a Marušky tým zažádal o změnu názvu na Bobříky. Změna byla schválena jednočlenou komisí s podmínkou, že jim lékárnička zůstane a šlo se na týmové úkoly. V pohybové činnosti se předvedli Čuníci a hned na začátku si vytvořili mírný náskok. Následovala zkouška paměti a hmatová a chuťová poznávačka, v té exceloval hlavně Kuba, který jako jediný správně naslepo určil všech 10 vzorků. Sofinka měla taky dobře našlápnuto, ale po upozornění, že jestli dostane rajče, tak nás všechny poblije dostala jen 9 ochutnávek. Po pár soutěžích se den přehoupl v poledne a už na nás čekal mletý řízek a hrachová polévka. Po obědě, v domě poledního klidu, někdo mastil karty, někdo fotbal a kdo potřeboval, ještě doupravil tričko. Následovala vycházka k lípě s připravenými úkoly. Jako nejlepší hledač úkolů se osvědčil Víťa, který jich našel 10 z celkových 19. Zbytek se rozdělil mezi ostatní děti. Každý tým měl stejný úkol a za jeho splnění následovala odměna ve formě jednoho kousku skládačky. Tak jsme se do plnění úkolů zabrali, že jsme téměř nestihli děti vrátit a to jsme museli skládání puzzlí a dva úkoly odložit dokonce na další den. Nakonec se po 6 km vycházce děti povedlo odevzdat a i druhý den utekl jako voda.
Třetí den jsme začali na Švecburgu, kde jsme potkali kocoura Azraela, nějaké to strašidlo a samozřejmě místního rytíře, pana Švece. Zjistili jsme jak se střílí z luku, kuše, ale i hákovnice. Naštěstí nikdo neohluchl a mohli jsme vyrazit do Radějovic na rajskou s kolínky, kávičku, ale také na kontrolu celého Michalců pozemku a kapacity septiku. Až do této doby nám počasí přálo a déšť se nám vyhýbal. Naštěstí i když tentokrát pršelo stihli jsme se všichni schovat pod pergolu. Počkali jsme až se dešťový mrak přežene a vyrazili jsme zpět do Cehnic lesem. Asi po pěti minutách cesty jsme mrak dohnali a v lese už se nebylo kam schovat. Hasiči ale musí něco vydržet, tak jsme jen zpomalili. Naštěstí brzy pršet přestalo a většina dětí byla vybavena pláštěnkami. U obrázku, jsme potkali pány lesníky, kteří nám pověděli něco o své práci, ale i o tom, jak se chovat v lese. Na všechny otázky jsme dokázali odpovědět správně, jen o velikosti kůrovce někteří neměli úplně správnou představu. Vyzkoušeli jsme si mravenčí komunikaci a pokračovali v cestě. V lese zároveň proběhla soutěž v poznávání hub. Zde bezkonkurenčně zvítězil Michal z týmu Ohniváčků, který našel a správně určil celkem 8 druhů hub. Další v pořadí pak tým Bobříků se dvěma. Čuníci zjistili, že žádného houbaře nemají a nenašli a nepoznali vůbec nic. Cestou jsme trochu oschnuli, protože začalo svítit sluníčko a po celkových 7,5 km zbyl na hřišti už čas jen na čaj, bábovku a samozřejmě karty.
Poslední den jsme strávili z větší části na základně. Pár dětí nás opustilo, někteří plánovaně, někteří méně plánovaně. Zbylo nás tedy jen 15 a jediný kompletní tým, tedy
Bobříci vypomohl Ohniváčkům jedním členem. Ráno jsme začali výrobou praporů, která se protáhla skoro až do oběda. Nicméně jsme ještě před obědem stihli vycházku k Ceplíšku, kde jsme zkusili přírodní pexeso, ve kterém byli většina týmů byla úspěšná. Jen Bobříci naskládali přírodniny ve špatném pořadí, ale všichni našli všechno. Cestou, která završila celkových cca 21 nachozených kilometrů jsme posbírali dřevo na večerní ohníček a než jsme se vrátili, už na nás čekala gulášovka a palačinky. Po obědě následovaly další týmové soutěže a to konkrétně štafeta, hasičský útok a zdravověda v terénu. S ohledem na věk dětí si všichni vedli celkem dobře, až na pár vyjímek. Ohniváčci chtěli místo ošetřování vykloubeného ramene raději okrádat zraněného, ale ten byl při vědomí a peněženku ubránil. Někteří chtěli do popáleniny nalít kysličník, ale nakonec si všichni poradili. Horší to bylo u autonehody, kdy Ohniváčky zajímalo víc auto než samotný zraněný. Čuníci sice zraněného také zabili, ale nakonec jako jediní zavolali i záchranku. Bobříci tady zabili rovnou 6 lidí, protože nikoho nenapadlo vzít si na rušné silnici vestu. Naštěstí to nebyla reálná zranění a šlo jen o poučení na příště. Následovala soutěž ve štafetě, kde si nejlépe vedli Čuníci. Všichni ale dokončili v pořádku a pokračovali jsme královskou disciplínou, tedy hasičským útokem. Začali Čuníci a útok byl tak rychlý, že ho Maruška nestihla ani změřit. Ohniváčci i Bobříci už měli časy měřitelné, ale ve finále rozhodovaly druhé pokusy. Mezi prvními a druhými pokusy se bohužel vedoucí týmu Ohniváčků dostala do indispozice a kvůli hrozící možnosti kolapsu jsme ji raději odvezli domů. Snad to nebude nic vážného a na dovolenou se dnes nakonec dostane. Kromě Emičky a Adélky to ale moc dětí nezajímalo a museli jsme pokračovat. Druhé pokusy už byly tedy bez vedoucích a nejlépe si zde vedli právě Ohniváčci. Vše jsme úspěšně smotali a uklidili a nastal čas na svačinku a vyhlášení výsledků. Na celkovém třetím místě skončili Ohniváčci s celkovým počtem 30 bodů. O jeden bod více mělo Bobříci a s náskokem a 37 body vyhráli Čuníci. Už se pomalu blížil večer a tedy večerníček ve formě hraně loutkového divadla Sluníčko. Krásné tři pohádky, kdy jsme si i zazpívali a společně vytáhli řepu ale děti neuspaly, takže došlo na hambáče. Ani hamburgery neměly uspávací efekt, tak jsme počkali až přestane pršet a rozdělali jsme rovno tři Noohně. Jedna sirka stála 10 dřepů a komu se nedařilo zapalovat, musel cvičit. Všechny ohně jsme nakonec sjednotili do jediného a kluci se poctivě starali, aby nebyla zima. Mirku mezitím nahradil Tomáš a než jsme se nadáli byla tma. Holky vyrazily spinkat jako první a kluky čekal ještě nelehký úkol, uhasit oheň bez vody. Všichni věděli jak na to, takže jsme se nemuseli požáru obávat. Než jsme s kluky dorazili spát, tak většina holek už spala. Kluci ještě chvíli mastili… karty a šachy, ale kolem jedenácté už spali všichni. Ráno jsme zjistili, že nám nějaké hamburgery v lednici zbyly, takže i snídaně byla vydatná. Někdo zvolil místo hambáče jen suchý rohlík, ale ani to jsme nikomu rozmlouvali. Když se dětičky vrátili rodičům, čekal nás ještě úklid, ale když do toho nikdo nedělal další bordel, nebylo to tak náročné.
Věřím, že si tábor všichni užili a snad se povede ho zorganizovat i příští rok v podobném termínu. Pokud Tomáš zase nebude měnit práci, tak možná uděláme i 4 týmy a když Šimon urychlí vývoj, tak možná i 5 😉 Nutno poděkovat i Petře Urbanů, která nám na celý tábor vařila, vozila a vydávala stravu v minimálně restaurační kvalitě.
0 komentářů