Hasičský tábor začal pro trenéry již den předem, když bylo potřeba připravit zázemí ve formě stanu a lavic. Navíc vzhledem k předpovědi i nachladit pitný režim a napustit bazének na ochlazení. Když bylo vše připraveno a poslední detaily programu doladěny, mohli nastoupit do akce i naši mladí hasiči.
První den začal klasicky losováním týmových sestav, kdy jsme letos udělali hned 4 týmy. Prvním úkolem bylo tedy vymyslet název. První tým jsou tedy Jedničky, další Mňáááúúú, Růžoví jednorožci a Začíná noc!(na to tady nehodlám reagovat). K dalším úkolům jsme se zatím nedostali, protože přijela policie a vzala všem otisky prstů, naštěstí jen cvičně a děti si tak mohli udělat obrázek nejen o vyšetřování zločinů a práci policie, ale také si vyzkoušet únavu za volantem nebo házení míčkem s 1,5 ‰ alkoholu. Do oběda jsme stihli ještě rozdat a vyzdobit týmová trička a šlo se na svíčkovou. O obědy se letos starají v Cehnické hospodě a po prvním dnu hodnotíme velice kladně. Po obědové pauze a třetí kávě se šlo měřit síly mezi týmy. Soutěžilo se v házení kamínků, tiché poříborové poště a zjistili jsme, že i uprostřed léta se dá krásně lyžovat.
Druhý den byl naplánovaný výlet na okraj Šumavy. 3 tašky řízků vyzvednuty, autobus už na nás čekal, zasedací pořádek klasický: šprti vepředu, punkáči a gauneři na pětce. Ještě než jsme se rozjeli, většina svačin už byla načatá. U Jinína došly brambůrky a první výletníci se začali dožadovat řízků. První zastávkou bylo hasičské muzeum ve Stachách. Někoho zajímala stará auta a stříkačky, někoho proudnice a uniformy. Velký ohlas sklidili i “chudáci lidi dřív, když měli tyhle mobily”, chápeme, že na otáčecím ciferníku se prostě TikTok pouští špatně. Ale zase to mělo výhodu, že se to nemuselo pořád nabíjet. Největší ohlas měla ale u všech dětí záchranná skluzavka, kam se hází děti v pytlích. Po krátké pauze a svačině se pokračovalo na exkurzi do sklárny, která byla původně také ve Stachách, ale po povodních se musela přestěhovat do Vimperka. Seznámili jsme se s prací sklářů a výklad pana Mistra zaujal nejen děti, ale i vedoucí. Už tedy víme, k čemu která pec slouží a jak se co vyrábí. Většinu návštěvy jsme ale strávili foukáním vlastních výrobků, což šlo dětem skvěle. Kdo zrovna nefoukal sklo, baštil venku řízek nebo maloval omalovánky, našli se i kartáři a pexesáři a až na jedno drobné zranění se vše obešlo bez incidentu. Autobus nás na zpáteční cestě vysadil u okénka se zmrzlinou a ledovou kávou. Pak už byli všichni unavení jako pán na lavičce místního parku a mohlo se jet domů. Většina dětí stihla i bazén na hřišti a den pomalu skončil.
Třetí den jsme začali opět na hřišti. Po rozcvičce v rytmu spartakiády bylo úkolem pro každý tým postavit si domek z připravených kartonů. Nakonec to byla větší výzva, než jsme čekali a téměř jsme nestihli osvětu, která se týkala první pomoci a záchraně života nejen vlastního, ale i cizího. Dětem šla resuscitace výborně a chvílemi to vypadalo, že figurína opravdu obživne. Když ji ale Kája testoval co se týče stavu vědomí, byla to taková facka, že ji málem rozbil. Adélka pak vydržela oživovat asi 10 minut, viditelně má v tomto směru dobrou průpravu. Ale stejně plastový figurant neobživl, takže byl opět zabalen do krabice. Po kurzu první pomoci jsme ještě stihli oslavit Terezky 6. narozeniny, kdy na každého čekal dort a horká čokoláda z vlastních hrnků, které si každý odnesl domů. Chvilku se pokračovalo v tvorbě domečků až do oběda. Během přesunu am úklidu ovšem domek Jedniček nepřežil. Po špagetách bylo v plánu vyrazit lesem do Mladějovic a tam se občerstvit. Když jsme se dozvěděli, že otevírají až v 16:00, zamířili jsme na zmrzku raději do místního stánku. Nikomu to ale nevadilo a na hřišti bylo zjištěno, že vítr sfouknul i jednorožčí krematorium. Všichni pak pokračovali v tvorbě domečků a mezitím využívali bazének. Kolem 3. hodiny už bylo ale slyšet houkání hasičského vozu, který přijel zchladit všechny, co ještě nebyli mokří z bazénu. Každý si tak mohl vyzkoušet stříkání z multifunkčních proudnic a odvážnější i váhu dýchací techniky. Když hasičský vůz odjel, začali pomalu přijíždět rodiče a děti mizet.
Poslední den se nesl opět v duchu soutěžení, tentokrát spíše znalostní. Dopoledne uteklo ani nevíme jak a byl čas vyrazit na vepřo knedlo zelo. Hned po obědě jsme zamířili na stezku do pohádkového lesa, jestli dokážeme najít poklad skřítků. Úkoly jsme zvládli a tak pohádkové bytosti zařídily, že se nám i bouřka vyhnula. Všechny dílky mapy jsme dali nakonec dohromady a najít poklad už pak bylo snadné. Po návratu na základnu na nás už čekalo občerstvení a umělci až ze Strakonic nám přijeli zahrát rovnou dvě pohádky na dobrou noc. Jenže ještě nebyla noc, takže se pokračovalo tak trochu volnou zábavou. Někdo ještě vlezl do bazénu, někdo hrál fotbal a starší hasiči rozdělali oheň. Trenéři se postarali o večeři ve formě čerstvě upečené pizzy, která mizela rychlostí blesku. Nakonec se najedli všichni a pomalu Začíná noc. Krátce po setmění jsme se tedy přesunuli do kabin, kde už bylo připravené spaní. Holky samozřejmě odešly trochu dřív, aby kluci mohli v klidu uhasit oheň. Za chvíli bylo ticho a ani ti co plánovali jít o půlnoci hledat duchy na dětské hřiště už ze spacáků nevylezli.
Ráno jsme dojedli zbytky pizzy a tábor byl u konce. Věřím, že si všichni užili a mají co vyprávět. Někdo našel nové kamarády, někdo si odnesl jen zážitky, někdo dokonce nového domácího mazlíčka. Ale spokojeni byli snad všichni a nám bylo až líto, že už to končí. Na příští rok už máme pár nových nápadů, tak se máme zase na co těšit.
0 komentářů